INTERNATIONAL LAKE GARDA MARATHON (ITA)
Maratonské vyznání : „Maraton ............... maraton je jako život samý - chvíli sladký, někdy hořký, jindy krásný potom zase bolestivý. Maraton je výzva, kterou jsem jednou naplnil a již neopustil. Maraton je droga, které jsem propadnul na plné čáře - představa abstinence mě děsí a jeho nedostatek mě rmoutí. Na jeho trati jsem jiný, jsem jako by v dalekém vesmíru kde je všechno malé a nepodstatné. Maraton je jako žena, která mě nenápadně ovinula do vlivu svého. Někdy mě políbí, jindy zase trestá - i tu ránu mi sem tam uštědří ........ ale bolest necítím. I když sražen k zemi vstanu zase ......... protože jej miluji !“
Tak nějak takhle bych neuměle specifikoval mé prožitky na trati maratonu okolo krásného jezera Lago di Garda v alpském předhůří severní Itálie. Již videa, které jsem si stáhnul z jeho webových stránek slibovala hodně hezké prostředí. A toto se plně také naplnilo. Malebné městečka s nádechem dlouhé historie. Starobylé budovy, zvláštní uličky, pěkná náměstička a krásné parky. Pestrá a zelená příroda, které vévodí okolní vysoké skalnaté pohoří. Průzračně čistá voda jezera s mírně rozbouřenou hladinou napojenou na oblázkové pláže. Takhle asi nějak si představuji ráj na zemi. Když spojím tuto krásu s láskou k maratonu, tak nemohu chtít více :)
Nesmím zapomenout poděkovat běžeckým kamarádům z Polska, že mě na tento krásný maratonský výlet vzali sebou. I když jsem to dostal „za odměnu“, protože to slibovalo mé loňské vítězství v celoročním regionálním běžeckém poháru v polském Rybniku, tak jsem rád, že zrovna tenhle výlet mi byl nabídnut. Všechno vymyslel a organizoval předseda polského běžeckého oddílu SBD Energetik Rybnik Grzegorz Wnuk, kterého s námi doplňoval maratonec z polské Radomi Tadeusz Kraska a maratonský „greenhorn“ Wincent Korczak. Tak takhle vypadala naše „mezinárodní“ výprava. Pěkně jsme si spolu pokecali a hodně se zasmáli při porovnávání rozdílů mezi polským a českým jazykem. Zjistili jsme, že naše řeči si jsou sice hodně podobné, ale často se stává, že stejné slovo má na obou stranách úplně opačný význam :)
Za to italové jsou jiní ............. jejich temperament se potvrzoval všude. Hlavně na silnicích to bylo znát. Klakson ve svých podřených autech používají určitě častěji než směrovky. Dochvilnost je pro ně neznámý pojem a naopak nějaké zpoždění berou s ledovým klidem (hodina tam, hodina sem). A na každém kroku je cítit heslo „byznys je byznys“, které se ovšem už i u nás prosazuje pořád více. Italové jsou vlastně takoví malí skřítci, kteří umí hodně vysoko vyskakovat, což budí sympatický a milý dojem :)
Pořád tady na svých webových stránkách píši své prožitky přímo z tratě. Myslím, že to už je nudné a omílání dokola. Proto tentokrát jenom ve zkratce :) I tento maraton byl úplně jiný než všechny před tím mnou absolvované. Na startu jsem se postavil asi do čtvrté řady, což odpovídalo mému přání nebo spíše odhadu dokončit do první padesátky. Po výstřelu jsem si chytře našel svoji skupinu z vedoucími ženami. Musím potvrdit, že italské maratonkyně jsou kočky. Ty jejich prdelky se přede mnou hezky kroutili - dobře se na to dívá :) A protože jsem pokukoval po ženských v hodně velké skupině, tak jsem trošku zapomněl, že chci běžet pomaleji. Mezičasy byli pouze o trochu pomalejší než v Ostravě před čtrnácti dny. Možná únavou s rychlého tempa, možná snahou běžet co nejblíže divákům jsem se nakonec těsně před půlmaratonem poroučel k zemi.
Ano upadnul jsem. Políbil jsem betonovou silnici a zůstal ležet. Natáhnul jsem se jako placka a vůbec tomu nešlo zabránit ! Hrazení, které odděluje diváky od běžců mi bylo osudným. Udělal jsem kotoul a položil jsem se na záda. Otevřu oči a vidím nad sebou modrou oblohu. Z běžícího maratonce je během sekundy statická troska ! Co teď ............ Ještě jsem žádný závod nevzdal ............. Musím běžet dál .......... Bolí to ! Z kolena a lokte mi teče krev. Přiběhnuvší pořadatel chytá mnou nastavenou ruku a já se zvedám se země. Najednou cítím všechny pohledy kolem mě jak mě sledují .......... a to ticho ! Z mých úst se do ticha ozve: „I´m OK !“ Pomalu se rozbíhám. Zase to bolí, ale diváci tleskají a skandují. Je to super - najednou mám plno energie. Bolest mizí a já opět běžím nebo spíše kulhám.
Po pár kilometrech je moje tempo sice pomalejší než v první půlce, ale již jsem to opět já. Už vím, že doběhnu. Někde kolem 35-39.km předbíhám několik běžců. Cítím, že zrychluji. Nechápu to. Ale 40.km mě posílá zpátky na zem. Je tu stěna ! A já narazil. Jsem rád, že vůbec běžím. Tak, tak se doplazím do cíle. Takový obrat jsem ještě nezažil ! Nejdříve euforie a hned potom pád do propasti ! S časem a nakonec i z umístěním jsem spokojen. Byl to opět zase jiný a krásný maraton :) A těch pěkných ženských co se kolem maratonu motalo :) I na startu se jich objevilo nezvykle hodně !
Na závěr musím napsat, že tento maraton mi ukázal, že své reservy pořád neznám. Ucítil jsem v sobě takovou zvláštní energii, která mi naznačila, že hranice, které se zdáli být již pevné se dají posunout ............. možná v příští sezóně je zkusím otestovat .............. Ono i v horku se kolikrát dá běžet se svetrem ! -W-
Výsledky jsou zde. A video tady:
Petro
(nedarka, 16. 10. 2007 0:12)