Jdi na obsah Jdi na menu
 


KOBEŘICKÁ DVACÍTKA JE ZA MNOU

16. 3. 2007

Jak jsem již v nadpisu napsal, tak závod se mi dle mého soudu moc nepovedl. Před startem jsem se cítil v pohodě fyzické i psychické. Můj plán byl začít pomaleji a nepřepálit počáteční tempo jak bývá mým dobrým zvykem. Po radě jednoho zkušeného běžce jsem se rozhodl držet rozumně běhajícího Mirka Kravčíka. Byla to, ale chyba. Hned po startu se hlavní skupina rozeběhla ve velmi rychlém tempu do prvního táhlého a náročného kopce. Ve skupině jsme byli všichni, jenž běžně spolu na závodech soupeříme - tedy alespoň zpočátku :) Byl jsem tam i já a můj plánovaný vodič Mirek Kravčík. Ale tempo bylo na mě tak vysoké, že na kopci jsem už věděl o nesplnění mého základního cíle pro tento závod. Přepálil jsem. Chvíli jsem se ještě v hlavní skupině držel, ale v dalších stoupáních jsem odpadl. Ještě dlouho jsem tuto grupu před sebou viděl, protože asi také trochu zpomalili, ale na to aby jsem je dorážel jsem už neměl. Vůbec mi to neběželo a já cítil jak mi tuhnou nohy. Psychika byla depresivní a morálka včudu. Dokonce mě předběhl i jeden soupeř ze zadních pozic. Již jsem se snažil pouze udržovat jakž takž závodní tempo a tomu odpovídal i čas v cíli, který byl dokonce o minutu horší než v předchozím roce.

Moc to nechápu. Naběháno mám jako nikdy. Rychlost a kopce jsem také poctivě piloval. A teď, když jsem si pár dnů odpočinul, tak nemůžu udržet rychlost a v kopcích trpím jako pes. Nechal jsem si překontrolovat krev, jestli se zase se mnou něco neděje, ale vypadá to, že je vše v pořádku. Možná jsem přece jenom unaven. No nic. Pokračuji v tréninku. Nebudu se již snažit za každou cenu bouchat kilometry a úseky. Zklidním se a uvidím. Ač nerad, ale i zítřejší MČR v krosu pořádané ve Frýdku-Místku vypouštím a budu raději lehce trénovat. Třeba mi nakonec ta forma naskočí, a v Praze i v Linci to zase budu já ............

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

v klidu, je čas

(ironman, 19. 3. 2007 18:34)

Naprosto normalni postup, ted zasolil, ale jeste musis dat telu sanci vyladit a to chce cas. Vzhledem k treninku bych se nebal, ze neprijde, hlavne se nezran!
Mej se IM

Chlapi - díky !

(-W-, 18. 3. 2007 18:48)

Hmm .... každý z nás to viděl asi jinak :) Ale nevadí - někomu to vyšlo jinému zase ne. Takové jsou přece závody. Byla by to nuda kdyby jsme pořád všichni běhaly úplně stejně. A i kdybych zimní přípravu prodal třeba až na podzim, tak to určítě za to stálo. Vím, že to přijde a já si počkám .... ale Prahu a ani Linec nevynechám :)

Forma přide!

(šela, 17. 3. 2007 21:58)

To byla z mé strany pěkná blbost pokoušet se držet tempa o třídu lepšího T.Bláhy. Na odbočce na 10km trať pak nebylo co řešit ;-)

Souhlasím z Márou, že ta forma přijde později a třeba na nějakém závodě, kde to vůbec nebudeš čekat a pak už to půjde samo. Ten 1/2 je fakt ještě brzo. No ale každý je jiný takže uvidíme ... ať Ti to v Práglu letí.

To přijde!

(VlastaK, 16. 3. 2007 22:30)

Péťo, chce to chladnou hlavu, vydržet a neházet při prvním neúspěchu flintu do žita. Když jsem v roce 2005 začal oproti předchozímu roku na jaře více běhat, říkal jsem si, že si musím zlepšit osobáky v bězích do vrchu. Místo toho jsem celou sezónu běhal časy horší než rok předtím, přitom jsem trénoval víc. Nějak mi to nešlo do hlavy. Ale říkal jsem si klid, to přijde. Až po půl roce se to najednou zlomilo a v říjnu 2005 jsem si ve Frýdku na dráze poprvé v životě zaběhl desítku pod 35 minut (vlastně jsi byl tenkrát u toho :-) )

Co se týče Kobeřic z mého pohledu. Po startu se na čele usadil Šela a já si liboval, jak se v prvním kopci běží pohodové tempo (možná se tady projevily téměř každotýdenní běhy na Lysou horu). Držel jsem se někde od pátého do desátého místa, schovaný ve skupině. Nahoře na kopci, nechápu proč, lidi co byli přede mnou, nechali Šelu a Tomáše Bláhu odskočit na nějakých deset metrů a začala vznikat díra. To se mi vůbec nelíbilo, proto jsem si trošku zasprintoval a připojil se k těm prvním dvěma. Z následného seběhu Tomáš začal nabírat rychlost a Šelovi jsme se rychle vzdálili. Bohužel jsem po chvíli zjistil, že i na mě je to tempo docela rychlé a musel jsem ubrat. Popravdě řečeno, měl jsem toho plné kecky. Viděl jsem, že se ke mně zezadu blíží Jan Polášek (netušil jsem však, že je to on). Věděl jsem, že nemá cenu, abych běžel sám, tak jsem zvolnil a počkal na něj, že se mu pověsím do háku. No, asi dvě stě metrů jsem s ním držel krok. Pak jsem ho raději nechal běžet :-) Měl jsem toho v tu chvíli, po nějakých třinácti minutách po startu, docela dost, a čekal jsem, kdy se kolem mě přežene celé startovní pole. Kupodivu se tak nestalo. Z kopce jsem to nějak rozdýchal, no a pak až do cíle jsem si držel ten třetí flek a z povzdálí sledoval souboj o druhé a první místo.

Trpělivost!

(Mara, 16. 3. 2007 21:31)

Jak jsi mi v Koběřicích po startu utekl, tak jsem si v duchu říkal, že to nemůžes po tak tvrdém tréninku vydržet. A taky se to vyplnilo. Po tom objemu, který si letos přes zimu naběhal musíš počítat s tím, že tělo bude unavené. Zimní příprava většinou přináší výsledky až tak v dubnu-květnu. I když Ti přeju úspěch, tak si myslím že i ten PIM1/2 příští týden je ještě dost brzo.

 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA