VI. CRACOVIA MARATON
Jsem odpovědný běžec a tak jsem původně neměl v plánu Krakow jít. Bylo to dost brzy po Linzi a já samozřejmě věděl, že to není ani moc vhodné z hlediska závodní zátěže. A nejsem ani žádný sběrač čárek. Jenomže jak se tak Linz vzdaloval a Krakow přibližoval, tak ve mně začalo hlodat, že bych si to přece jenom mohl jen tak "tréninkově odběhnout". A důvodů bylo opravdu hodně. Třeba, že tam jede i Milan Celuch se svou ženou, a že Krakow je součástí Česko-Polsko-Slovenského poháru v maratonu. Nebo protože je Krakow hezké město a i moje manželka chtěla na něj mrknout. Nakonec jsem se tedy na poslední chvíli rozhodl, že pojedeme.
A protože jsem se cítil i běžecky dobře, tak jsem pomaličku začal plánovat časy na které ten maraton poběžím. Nejdříve jsem uvažoval, že to prostě odběhnu s Milanem, který to chtěl zkusit pod tři hodiny. Jenomže Milana nějak trápili záda, tak jeho plány byli později posunuty někde kolem 3:15:00 hodiny, což jsem zase nechtěl běžet já. Před letošní sezónou jsem si totiž dal závazek, že pokud půjdu maraton, tak klidně kdykoliv, ale vždycky pod tři hodiny ! Sledoval jsem tím hlavně to, že mně to odradí od zbytečně vysokého počtu absolvovaných maratonů v roce 2007. Plán pod tři hodiny jsem tedy zachoval, ale rozběhnout jsem to chtěl někde kolem 4 minuty na kilometr. Což by v cíli znamenalo čas někde kolem 2:50:00 hodiny pokud bych stanovené tempo udržel. Ale, protože všechny mé současné maratony jsou ve své druhé polovině o 3-5 minut pomalejší, tak jsem počítal spíše z horším časem, který by i tak znamenal mou spokojenost. Do Krakowa jsme přijeli v sobotu odpoledne a po prezenci a procházce centrem města jsme si s menšími orientačními problémy našli ubytování v blízkém kempu. Spát jsme šli brzo a ráno vstávali také brzo. Navlékli jsme se do běžeckých hadříků a hurá na start. Bylo dost chladno a deštivo, což spíše vadilo našim manželkám, které si plánovali obhlídku obchodů v Krakowě. Své vlastní občerstvení jsem nestihnul předat pořadatelům včas, tak jsem jej z poloviny vypil a zbytek jsem předal manželce se slovy: "kdyby jsi mně na trati někde potkala, tak mi je podej". Před startem jsem ještě narazil na Pepu Kubáleho, který týden před tím absolvoval maraton v polském Jelczu a jenž odběhl velmi kvalitně v čase někde kolem 2:52:00 hodiny na celkovém pěkném čtvrtém místě. Jeho slova, že poběží pomalu jsem mu proto věřil. Stejně jako v Linzi jsem se na startu tentokrát společně s Milanem v pohodě postavil do předních řad - hnedle za elitu závodu.
Po startovním výstřelu jsem se držel ve svižném, ale pohodovém tempu asi v první padesátce účastníků. Přesto byl mezičas na prvním kilometru překvapivě rychlý (3:32 min.). Trochu jsem proto zvolnil a nechal se doběhnout početnou skupinou ve které jsem registroval hodně žen. Jejich tempo mi vcelku vyhovovalo a tak jsem se do této "ženské grupy" přidal. Po chvíli se tato již naše skupina procedila a na delší dobu nás již zůstalo jenom devět. Bylo v ní šest holek a tři kluci - moc se mi to líbilo, protože pohled ze zadních pozic do této skupiny byl hezký :) Byli jsme i dost sledováni fotografy a diváky, poněvadž naše skupina byla obsazena vedoucími ženami závodu. Doma jsem ve výsledcích našel, že se jednalo o pozdější vítězku Ukrajinku Stetsenkovou, dvě Bělorusky a tři domácí Polské závodnice. V této skupině jsem se udržel až do
Krakowský maraton byl super. Zase se mi potvrdilo, že každý maraton je jiný a přináší nové a nové zážitky. A protože jsem přece odpovědný maratonec, tak si za týden dám ještě jeden "tréninkový" maraton - PIM 2007 ;)