Jdi na obsah Jdi na menu
 


VI. CRACOVIA MARATON

6. 5. 2007

Obrazek

Jsem odpovědný běžec a tak jsem původně neměl v plánu Krakow jít. Bylo to dost brzy po Linzi a já samozřejmě věděl, že to není ani moc vhodné z hlediska závodní zátěže. A nejsem ani žádný sběrač čárek. Jenomže jak se tak Linz vzdaloval a Krakow přibližoval, tak ve mně začalo hlodat, že bych si to přece jenom mohl jen tak "tréninkově odběhnout". A důvodů bylo opravdu hodně. Třeba, že tam jede i Milan Celuch se svou ženou, a že Krakow je součástí Česko-Polsko-Slovenského poháru v maratonu. Nebo protože je Krakow hezké město a i moje manželka chtěla na něj mrknout. Nakonec jsem se tedy na poslední chvíli rozhodl, že pojedeme.

Obrazek

A protože jsem se cítil i běžecky dobře, tak jsem  pomaličku začal plánovat časy na které ten maraton poběžím. Nejdříve jsem uvažoval, že to prostě odběhnu s Milanem, který to chtěl zkusit pod tři hodiny. Jenomže Milana nějak trápili záda, tak jeho plány byli později posunuty někde kolem 3:15:00 hodiny, což jsem zase nechtěl běžet já. Před letošní sezónou jsem si totiž dal závazek, že pokud půjdu maraton, tak klidně kdykoliv, ale vždycky pod tři hodiny ! Sledoval jsem tím hlavně to, že mně to odradí od zbytečně vysokého počtu absolvovaných maratonů v roce 2007. Plán pod tři hodiny jsem tedy zachoval, ale rozběhnout jsem to chtěl někde kolem 4 minuty na kilometr. Což by v cíli znamenalo čas někde kolem 2:50:00 hodiny pokud bych stanovené tempo udržel. Ale, protože všechny mé současné maratony jsou ve své druhé polovině o 3-5 minut pomalejší, tak jsem počítal spíše z horším časem, který by i tak znamenal mou spokojenost. Do Krakowa jsme přijeli v sobotu odpoledne a po prezenci a procházce centrem města jsme si s menšími orientačními problémy našli ubytování v blízkém kempu. Spát jsme šli brzo a ráno vstávali také brzo. Navlékli jsme se do běžeckých hadříků a hurá na start. Bylo dost chladno a deštivo, což spíše vadilo našim manželkám, které si plánovali obhlídku obchodů v Krakowě. Své vlastní občerstvení jsem nestihnul předat pořadatelům včas, tak jsem jej z poloviny vypil a zbytek jsem předal manželce se slovy: "kdyby jsi mně na trati někde potkala, tak mi je podej". Před startem jsem ještě narazil na Pepu Kubáleho, který týden před tím absolvoval maraton v polském Jelczu a jenž odběhl velmi kvalitně v čase někde kolem 2:52:00 hodiny na celkovém pěkném čtvrtém místě. Jeho slova, že poběží pomalu jsem mu proto věřil. Stejně jako v Linzi jsem se na startu tentokrát společně s Milanem v pohodě postavil do předních řad - hnedle za elitu závodu.

Obrazek

Po startovním výstřelu jsem se držel ve svižném, ale pohodovém tempu asi v první padesátce účastníků. Přesto byl mezičas na prvním kilometru překvapivě rychlý (3:32 min.). Trochu jsem proto zvolnil a nechal se doběhnout početnou skupinou ve které jsem registroval hodně žen. Jejich tempo mi vcelku vyhovovalo a tak jsem se do této "ženské grupy" přidal. Po chvíli se tato již naše skupina procedila a na delší dobu nás již zůstalo jenom devět. Bylo v ní šest holek a tři kluci - moc se mi to líbilo, protože pohled ze zadních pozic do této skupiny byl hezký :) Byli jsme i dost sledováni fotografy a diváky, poněvadž naše skupina byla obsazena vedoucími ženami závodu. Doma jsem ve výsledcích našel, že se jednalo o pozdější vítězku Ukrajinku Stetsenkovou, dvě Bělorusky a tři domácí Polské závodnice. V této skupině jsem se udržel až do 17. kilometru kdy jsem pro zvyšující se tempo raději odpadl. Do tohoto kilometru jsme běželi vyrovnanou rychlostí 3:50 min./km, která byla na mně i tak nad plán. Mezičas na 10.km byl 38:20 min. a na 15.km 57:28 min. Ano je to tak - všechny tyto holky mi to natřeli :) Po 17.km jsem tedy zůstal již většinou sám. Měl jsem sice výborný mezičas oproti původnímu plánu, ale po chvíli jsem tak zpomalil, že jsem měl problémy udržet tempo alespoň za 4:00 min./km. Půlmaraton byl nakonec v čase 1:22:10 hod. Protože jsem se necítil moc v pohodě tak jsem odhadoval, že bych to měl mít pod 2:50:00 hod., což bude dle mých původních plánů i tak dobré. Nakonec jsem se sice o tento čas strachoval a v posledních kilometrech ze zbytku sil zrychloval, aby to  nakonec vyšlo v pěkném čase 2:49:29 hod. na celkovém 35. místě. V cíli jsem byl spokojen, ale i hodně překvapen, když po chvíli ke mně přistoupil Pepa Kubále s gratulací a konstatování, že mně zahlédl pozdě a proto  mně již nestihnul dorazit ! Vůbec jsem o něm nevěděl a netušil, že na mně někdo ze zadu pořádá stíhací jízdu ! Smekám před Pepou klobouk dolů - týden po Jelczu si zaběhnout v Krakowě osobák, to je výborný výkon ! Ještě, že jsem na závěr kvůli času pod 2:50:00 hod. zrychloval, protože nevím jak by to dopadlo ...... možná bych přišel o primát nejlepšího Čecha v cíli. Kousek za cílem jsem si našel místečko na zemi u usednul jsem. Hrozně mně boleli a trnuli nohy a proto jsem se již na nich ani neudržel. Moje a Milanova žena byli chvíli u mně, ale pak odběhli, protože Simona zahlédla Milana. Bylo to dobře, tímto jsem totiž věděl, že to dá pod svých plánovaných 3:15:00 hod. Jenom jsem netušil, že Milan již absolvuje zbytek druhého pětikilometrového kola do cíle. Vůbec závěrečné kroužení kolem cílové rovinky bylo asi pro všechny maratonce dost deprimující ...... cíle jsme se mohli v jednom místě pomalu dotknout, ale k jeho překročení chybělo ještě 4 km. Milan nakonec hodně překvapil. I s již dlouhodobými bolestmi v zádech dokázal podruhé v životě zaběhnou maraton pod tři hodiny. Jeho závěr byl asi podobný mému, kdy do toho musel dát všechno, aby jako poslední závodník doběhl pod tři hodiny. V cíli jsem jej neviděl, protože jsem nemohl vstát ze země. Prý ihned po překročení cílové čáry se zapotácel, vyhodil oči v sloup a skácel se k zemi ! A to bylo znamení pro místní záchrannou službu, která reagovala vytažením nosítek s plánem odvézt Milana do místní nemocnice. Simona svého muže asi včas vzpamatovala (zleva,zprava), protože ten jak zaregistroval nebezpečí hospitalizace, tak raději procitnul, vstal a odmítnul tuto rychlou pomoc. Zdravotníci ho, alespoň přinutili ulehnout v blízkém stanu, kde jej celého zabalili na lehátku do deky a alobalu. Já jsem mezi tím za pomocí manželky vstal ze země, protože mi začínala být již zima a chtěl jsem pogratulovat Milanovi. Pomaličku jsem se dobelhal k němu do přístřešku. Ležel tam celý bledý a odevzdaný. Já jsem po chvíli musel opět usednou před stan. Nohy boleli a zima se mnou již lomcovala. Zdravotníci mně chvilku ze stanu sledovali - musel jsem asi vypadat také hodně špatně, protože mně za chvíli sbalili taky. Hup do alobalu a do deky :) Takže takhle nakonec dopadla Havířovská výprava. Dvě bledé třesoucí se trosky. Šikovné zdravotnice nás po chvíli byli ochotny ze stanu pustit, protože jsme se už neklepali a oblékli jsme se i do suchého oblečení. Poručili nám teplý čaj. Milan byl pro - jenom já jsem ošetřovatelky dorazil svými slovy, že jdu na pivo, protože český maratonec nedá na tento nápoj po závodě dopustit :) Krakowský maraton byl super.

Obrazek

Krakowský maraton byl super. Zase se mi potvrdilo, že každý maraton je jiný a přináší nové a nové zážitky. A protože jsem přece odpovědný maratonec, tak si za týden dám ještě jeden "tréninkový" maraton - PIM 2007 ;)

 Výsledky jsou zde.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA