Jdi na obsah Jdi na menu
 


15th VOLKSWAGEN MARATHON PRAGUE

10. 5. 2009

Svůj osmý Pražský mezinárodní maraton v řadě jsem se rozhodl absolvovat čtrnáct dní po mém maratonském úspěchu v Curychu. První týden jsem lehce vyklusával a ten druhý trošičku přidal na kvalitě. Bohužel dva dny jsem, ale promarodil se střevní chřipkou, která mě trošičku vysílila. Poznal jsem to hned dva dny před startem v Praze, kdy jsem absolvoval těžký závod na 15 km v Ostravě, který jsem nutně potřeboval do bodování v Moravskoslezském běžeckém poháru. Cítil jsem se slabý a závěrečné tuhnutí naznačovalo, že nejsem v optimálním stavu. 

Obrazek

Věděl jsem, že to jsou všechno znamení a chyby, které mě měli asi odradit od tohoto maratonu. Ale neposlouchal jsem se a ani varování od rodiny, kamarádů a běžců mě nepřesvědčilo o tom, že to nemám dělat. Slíbil jsem přece dělat vodiče na 3:00 hod. PIM běhám každý rok. Nad tři hodiny jsem běžel naposledy pomalu před dvěma roky. Všechno už bylo domluvený a já jsem se moc těšil ...... 

Obrazek

 A tak jsem se v neděli ráno objevil na srazu vodičů a oblékl si pyšně vestu s časem 3:00, připnul balónek se stejným logem. Zde jsem poprvé začal pochybovat. Bylo totiž už hodinu před startem hodně teplo a bylo jasné, že bude hůř. V tu chvíli jsem udělal už konečné rozhodnutí, že poběžím přesně na čas 3:00 v stále stejném tempu 4´15 / km. A to i přesto, že mě některé mé ovečky přesvědčovali ať začnu trošičku rychleji. A udělal jsem dobře ......   

Obrazek

V horku se dá totiž lehce přepálit a pak by mě někteří takto postižení běžci na tři hodiny proklínali. Po startovním výstřelu jsme překročili čáru s dvaceti sekundovým mankem. Nejhorší bylo pro mě hned odhadnout tempo na 4´15 / km. A tak první kilometr byl trošičku rychlejší. Ovšem dalšími kilásky jsem už to srovnal a všichni jsme pak běželi přesně v daném tempu. Dařilo se mi takto běžet úplně bez nějakého snažení z čehož jsem měl velkou radost a nejenom já, protože sem tam pochvala přišla i od mých spoluběžců :) Ještě na půlmaratonu nás bylo opravdu hodně - odhadoval jsem to až na třicítku oveček. Měl jsem z toho radost a to i přesto, že těsně před půlmaratonem mi uletěl balónek, který se zachytil o jakousi dopravní značku a šel pak k oblakům. Možná to bylo znamení ......

Obrazek

Asi od 25 km jsem si všimnul, že musím na své konstantní tempo více dřít. Nebylo to sice tragické, ale možná již i okolí patrné. Přestal jsem žertovat a makal jsem. Musím to vydržet, musím to vydržet - říkal jsem si. Celou dobu jsem se dostatečně chladil, ale i tak horko na mě pracovalo. Pomalu a jistě docházeli síly. Gel jsem už neměl a další nakopávač také ne. Třicátý kilometr jsme protli už v značně prořídlem počtu, ale pořád ještě v plánovaném čase. Takto jsem to vydržel do 34 km kde jsem poprvé uviděl ztrátu na kilometru asi deset až patnáct sekund. Okamžitě jsem to dal všem zhruba deseti zbývajícím běžcům na vědomí. Vodič tuhne ! A nevydrží to ! Běžte chlapci už sami. Pár se jich odtrhlo a pár zůstalo se mnou. Byl jsem zlomený a sundal vestu 3:00. Vodič to zabalil ! Už jsem byl sám :( Vestu jsem zmačkal do ruky a šoural se silně pomalejším během ku předu. Ještě na 35 km jsem viděl své ovečky před sebou. Moc jsem si přál, aby i beze mě to dali pod ty tři hodiny ......

Obrazek

Na následné občerstvovačce jsem poprvé přešel do chůze. Vypil jsem plno vody a už i ty ionty do sebe vléval. Rozběhnout se bylo utrpení. Nohy mi ztěžkly a mozek mě lámal. Už to nebyl atletický běh, nýbrž indiánský přesun. Běh, chůze, běh, chůze. Rozbíhat se bylo těžší a těžší. Nohy odmítali poslušnost a já s tím bojoval jak se dalo. Rukama jsem máchal kolem prsou s nadějí, že ty mršky dole trošičku více rozkmitám, ale vždycky jsem zase přešel do chůze. Začínal jsem mít žízeň a hlad. Další občerstvovací stanice ....... a tady to přišlo. Křeč do vnitřního levého stehna mě úplně zastavila. Stál jsem na místě a skučel. Obsluha občerstvovačky se mě hned ujala (a za to jí moc děkuji) - posadili mě na židli a donesli mi kýbl s houbami a vodou. Stehno bylo ještě dlouho staženo křečí a povolilo až po několika minutách. Opravdu to moc bolelo. Chladil jsem ho vodou, což trošku zabíralo a pozdější masáž od zdravotní služby sval uvolnila úplně. Asi po deseti minutách a mém ubezpečení, že do sanitky nepůjdu jsem mohl pokračovat. Běh, chůze, běh, chůze. Mé čtyři nejhorší maratonské kilometry v kariéře ......

Obrazek

Běhám a závodím už devátým rokem. Nikdy jsem žádný závod nevzdal a vždycky dokončil. Tak tomu bylo i tady v Praze. Sice mi hrozí, že jednou na trati možná zemřu, ale není to náhodou ideální smrt pro běžce ....... nejlépe v cíli za čárou a v náručí sličné pořadatelky :) Poslední 1,5 km jsem se již udržel v šouravém běhu. Ono to ani jinak na Pařížské nejde. Všude kolem plno povzbuzujících diváků a cíl již na dohled. Ještě kousek a je tu cílová čára. Hurá přežil jsem. Čas 3:19:05 hod. od vodiče na 3:00 svědčí o všem. Bylo to utrpení, propadák a ostuda. Dostal jsem na prdel, za uši a na ponaučenou ! Maratone ! Klaním se před Tebou a slibuji, že již nikdy více Tě nebudu podceňovat !

Obrazek

P.S.: Fotky doplním k tomuto článku až mi je Milan Celuch přepošle na e-mail. Nejspíše ještě někde slaví svůj úspěch, který v Praze naopak ode mě běžel hodně dobře a po delší době podal kvalitní výkon v čase za 3:09´53 hodin ! A jako jeden z mnoha mě také po delší době porazil ...... stejně jako hodně dalších. Všem kamarádum a i ostatním co byli v cíli spokojeni, to ale úpřimně přeji, a tím i Milanovi, Markovi Procházkovi (2:45´51), Vlastimilovi Kacířovi (2:54´54), Erichovi Neugebauerovi (2:54´57), Romanovi Slowioczkovi (2:56´41), Josefovi Kubálemu (2:57´46), Zdeňkovi Vrágovi (3:04´29), Radimovi Liptákovi (3:18´38) a plno jiným   :)

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Díky všem

(-W-, 13. 5. 2009 8:53)

Nečekal jsem tak mnoho reakcí :) Moc všem děkuji !
Jsem rád, že alespoň částečně jsem někomu na trati pomohl.

Vlasto díky za dlouhý popis. Užil jsi si také své :D
Marku, blahopřeji k super času v takových podmínkách a Tvém stavu ! Sašo a Mirku, poučil jsem se a získal novou zkušenost. Doufám, že mě to posílilo. Dnes už se cítím dobře a pomaličku se dávám do kupy.

PIM

(mirek čj, 12. 5. 2009 19:30)

Je DOBŘE,že jsi se poučil a budeš vědět, že žádný strom neroste do nebe.Teď si hlaně pořádně odpočiň a až do ME veteránů nechoď žádný závod ono to bude chvíli trvat,než se vzpamatuješ.

PIM

(Mirek Kostlivý, 12. 5. 2009 18:18)

Ahoj Petře, nic si z toho nedělej, určitě by Ti nikdo z těch, co s Tebou běželi na 3 hod., neřekl, že jsi je zklamal. Vidím, že si dáváš pěkně zabrat, a tělo začalo protestovat. Já jsem taky vybouchl. Jsem rád, že se povedl aspoň ten Zurich marathon. A já se aspoň dozvěděl, kdo je ten kolega běžec, co jeden s Garethem do Zurichu, a potřebuje lůžko navíc :-). Vyprávěl mi to přítel manželů Kroužilových a můj šachový kolega (dlouholetý předseda našeho šachového klubu), který Vám zamluvil to pěkné ubytování.
Vidím, že svět je malý. Tak ať Ti to běhá a 2:40 brzo padne!

Díky

(Tomáš Ehrlich, 12. 5. 2009 10:58)

Já za tebou běžel úspěšně 24km (maraton za 3h byl pro mě moc nereálný cíl, ale přesto jsem do toho šel). Pak přišly křeče a postupně jsem zpomaloval. Doběhl jsem 2min po tobě. I tak díky za doprovod, bylo to super a i přesto, jak jsem to podcenil, jsem spokojený.

Tak snad za rok :)

Diky za pomoc

(Vojta, 12. 5. 2009 10:18)

Ahoj Petre, jsem jedna z tvych "ovecek" bezel jsem v bilem USK dresu a bile ksiltovce. Jo a byl jsem ten ktery svym pocetnym povzbuzovatelum vzdy hlasil ze se bezi v pohode jak si psal vyse. Skoda, ze jsi nerekl ze mas chut na cukry, kamosi mi tam podavali z kola kazdych pet kilometru gely a ja je nabizel vsem okolo. Skoro nikdo si ale nevzal... dost jsem to nechapal. Soucasne jsem taky jediny z te skupinky, ktery na tom 33km pokracoval v tempu a nakonec to dal za 2;59. Za tech 9 km jsem predbehl snad 50 lidi, bylo neskutecne jak byli nektery uplne prosity. Kazdpadne diky, bez tebe bych to urcite prepalil a pak dopadl jako vetsina. Ciao, a at to beha je to radost, Vojta

PIM 2 - část

(Vlasta K., 12. 5. 2009 9:38)

Po 27. km jsem držel tempo ty 4 min./km, pak to šlo dolů. Za obrátkou na Smíchově mi najednou ztuhli nohy a já musel zvolnit dalších patnáct dvacet sekund na kilometr. Na této obrátce jsem však uviděl Honzu Hřícha, jak je jen několik metrů přede mnou a je na tom opticky hůř než já. To mě psychicky nakoplo. Za 29. km jsem ho doběhl. Ptal se mě při tom, jaký je čas. Říkám mu 1:56 hod. Odpověděl mi, tak to je dobrý, to tam do tří hodin budu. Nebyl (3:21:44 hod.).
Teď, když jsem věděl, že v policejním mistrovstí jsem zase třetí, říkal jsem si, byla by škoda to vzdát. Zvlášť, když už do cíle chybí jen třináct kilometrů. Tempo mi kleslo na 4:30 - 4:40 min./km, ale pořád jsem ještě běžel. Nebál jsem se ani pověstného 35. km a maratonské stěny. Ta mě totiž potkala už na 27. km. Jediné, čeho jsem se začal obávat, bylo to, že mě doběhne vodič na tři hodiny :-)
Ale i když jsem běžel tak pomalu, kupodivu mě moc lidí nepředběhlo. Asi na tom nebyly o mnoho lépe než já. V Pařížské ulici už jsem si říkal, je to fajn, je to za mnou a už jen doklusával do cíle. Jenže už když jsem do Pařížské ulice zabočoval, viděl jsem běžce, který se zezadu rychle blížil. Byl za mnou tak sto metrů, možná víc a já si říkal, že během těch posledních čtyři sta metrů, co zbývalo do cíle, mě nemůže doběhnout. Když do cíle zbývalo posledních dvě stě metrů, otočil jsem se znovu. Běžec už byl za mnou snad jen deset metrů a pořád se rychle blížil. Byl to Erich Neugebauer! Nevím, kde se ještě ve mně vzala ta vůle, ale začal jsem sprintovat do cíle, což u diváků vyvolalo mohutný potlesk a Erichovi jsem se na pár metrů zase vzdálil.
Co bylo dál? Po doběhu do cíle, než jsem dojel domů, jsem asi pětkrát zvracel. Doma jsem se zvážil a měl o pět kilo méně než před startem! Změřil jsem si teplotu a ta se vyšplhala skoro na 38 stupňů. První jídlo jsem byl schopný sníst až kolem deváté hodiny večer...

PIM 1- část

(Vlasta K., 12. 5. 2009 9:37)

Péťo, při tomto maratonu dostalo za uši asi mnoho z nás. Já měl cíl stejný jako ty v Curychu, zkusit běžet pod 2:40 hod. Ještě doma jsem si udělal kroužek na ruku, kde jsem si napsal mezi časy po pěti kilometrech. A v pátek na expu jsem se smál, když mi na stánku behej.com nabízeli tabulku s mezičasy na maraton začínající od 3:00 hod. výše.
O tom, že bych měl své plány přehodnotit a na osobák pro tento den zapomenout, mě nepřesvědčila ani modrá obloha a žhnoucí slunce.
Jenže už pár kilometrů po startu to nebylo ono. Po prvních pěti kilometrech jsem měl sice na plánované tempo náskok sedm vteřin, ale už na sedmém kilometru jsem cítil, že to nejde a měl chuť to zabalit! Desítku jsem měl za 38:02 min. To mě na jedné straně potěšilo, protože na plánovaný mezičas jsem měl strátu jen 12 sec., jenže na druhou stranu jsem věděl, že je zle. Navíc kousek před desátým kilometrem mě předběhl Honza Hřích a já se dostal na průběžně čtvrtou pozici v rámci Mistrovství policie ČR, které jsme v rámci PIMu měli. Myšlenky na vzdání závodu mě napadaly čím dál tím častěji. Vlastně, už jsem byl rozhodnutý, že ten závod vzdám. Jediné, co mě do té doby udrželo na trati, bylo to, že i v tréninku bych uběhl více než deset kilometrů. Tak jsem to chtěl využít aspoň jako trénink a přípravu na maraton v Tromso (Norsko), který poběžím 21.6.2009.
Tempo jsem zvolnil na 4 min./km. Půlmaraton jsem proběhl v čase 1:22:33 min. a říkal si, je to dobrý, když poběžím druhou půlku stejně rychle, budu mít v cíli čas 2:45 hod. :-)V Podolí bylo asi jediné místo, kde se mi běželo trochu líp. Možná mi pomohlo i to, že jsem si řekl, že prostě končím a teď šlo jen o to, říct si kde. Určil jsem si, že to bude 32. km. Třicet dva kilometrů je tak akorát na dlouhý trénink a to místo je kousek od šaten:-)

PIM

(Marek, 12. 5. 2009 8:55)

Peťo , jsi opravdu bojovník ,vzít na sebe zodpovědnost pomoci ostatním a pak i přes velké duševní zklamání a bolest dokončit marathon.Tohle ti v budoucnu může jen pomoct.
Se mnou to taky nevypadalo dobře, v pátek před PIM jsem ležel v posteli s teplotou. Tak čas pod 2:46 hodnotím dost pozitivně.
ahoj Marek

PIM sem PIM tam

(Saša N., 12. 5. 2009 8:38)

Jít dva dny před maratónem Hrabyň, to byla Petře pitomost, doufám, že Tě to poučilo, to totiž nemohlo jinak dopadnout, Hrabyň je těžký závod a vyprázdnil Tě z cukrů a to i kdybys klusal, tak po dvou hodinách jsi prázdný. Takže rozum do hrsti, zkvalitnit přípravu a na podzim těch 2:40 padne

PIM

(Rosťa, 12. 5. 2009 7:59)

Petře, to se prostě stane :-) Já jsem na svých vodičských 3:30 musel taky docela máknout. Čau Rosťa

PIM

(mapo, 12. 5. 2009 7:44)

Jsi hrdina-nevzdal jsi :-)) Bude líp.

 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA