Když chybí jedna sekunda, aneb vždycky to nevyjde :(
25. 2. 2007
Ráno jsem se v koupelně sešel s malým šestiletým fotbalistou, který si stejně jako já přivstal, protože měl "nástup" na důležitý fotbalový turnaj v nedaleké tělocvičně. Při provádění společné ranní hygieny jsem si povšimnul, že je nějaký sklíčený a nezvykle nehovorný. Tak jsem se pokusil nahodit dialog:
- "Vojto - těšíš se dneska na fotbal ?"
- "Jo, ale musím dát alespoň jednoho góla, protože jsem útočník !"
- "No vidíš, každý máme nějaký plán. To já zase musím zaběhnout alespoň pod 37 minut, abych byl trochu spokojen, protože mám natrénováno !"
- "Ale co když zase nedám ani jeden ? Minule mi to moc nešlo."
- "Jestli se budeš snažit tak to tam spadne ! A já ti za to slibuji, že na tebe budu myslet a stejně jako ty se budu snažit zase zaběhnout svůj čas. Držme si palce a třeba to vyjde !"
- "Dobře tati, ale možná dám i více gólu než jenom jeden."
- "To by bylo perfektní. Já možná zaběhnu také lépe než jenom pod 37 minut !"
Po té jsme se rozešli, každý za svým sportem. Odpoledne doma jsem si pak oba navzájem postěžovali:
- "Tati já zase nedal ani jednoho góla."
- "Z toho si nic nedělej - já také nezaběhl po 37 minut."
- "Víš když mi chyběla jenom jedna sekunda a málem jsem ho doklepl do branky."
- "A mně taky chyběla jenom jedna sekunda na kilometr a měl bych to ve svém plánovaném čase."
- "Ale na tři góly jsem nahrál, a pak v obraně dvěma zabránil !"
- "No vidíš, že to nebylo tak špatné ! Já se zase oproti loňsku zlepšil a cítil jsem v nohách větší sílu než jindy !"
RE: mistr těsnota
(-W-, 27. 2. 2007 13:37)