VZPOMÍNKY - Můj OR, aneb jak překvapit sám sebe :)
2. 11. 2006
Na tento maraton,který se konal 01.05.2006 v polském Jelczu-Laskowice na počest nedávno zesnulé rodačky Barbary Szlachetky jsem se poctivě připravoval jako na můj jarní maratonský vrchol. Přiznám se,že jsem ještě dneska trochu zaskočen jak mi tam všechno vyšlo :) V hloubi duše jsem sice v něco podobného doufal a věděl jsem,že při souhře několika okolností se můžu plánovanému času kolem 2:50:00 přiblížit,ale raději jsem o tom moc nemluvil a čekal jsem jak to dopadne. A ono to vyšlo ! Především počasí bylo celkem ideální-teplota okolo 8-10 stupňů Celsia,vítr skoro vůbec nefoukal a když tak jenom slabě. Sice celou dobu jemně pršelo a museli jsme běhat přes velké kaluže vody,ale mně to vůbec nevadilo. Hned od startu jsem se zařadil do první skupiny,která to na mně dost rychle rozběhla (3:50/km),ale s podivem mi to moc nedělalo potíže. Právě naopak jsem se přibrzdil,když se můj dobrý kamarád a souběžec Igor Heleš od nás odpoutal na trhák,který mu vydržel až do cíle. První kolo v délce čtvrtmaratonu (10,5km) jsem měl v mezičase 40:30 min. společně již pouze s jedním Polákem. Igor si před námi držel pořád stejný odstup cca 2-3 minuty a za námi bylo dalších pár jednotlivců se ztrátou od 2-4 minut. Pořád mi to připadalo na mně hodně rychlé a polský kolega se mnou souhlasil a dával to znát značným funěním a neustálým smrkáním - ale i tak jsem se rozhodl,že nijak výrazně nezvolním. Půlmaraton (cíl druhého kola) bylo za 1:22:00 a já jsem v třetím kole čekal kdy to přijde - no přece ta známá stěna - krize - tuhnutí .......... nepřišlo. Naopak na 25.km odpadl můj polský soupeř (celou dobu běžel vedle mně-vůbec jsme se nestřídali a on se ani jednou za mně neschoval) a já šlapal jak hodinky. V cíli třetího kola (31,5.km) jsem byl v čase 2:04:00 a cítil jsem se pořád dobře - sice jsem již běžel bez rychlostních reserv,ale i tak to bylo na mně dost rychlé :) Celou dobu jsem v dáli před sebou viděl blikající světla vodícího auta, jenž jelo před Igorem. Organizátor zájezdu a známý maratonec Otto Seitl na mně u cesty křičel ať to vyzkouším,že už takovou šanci mít nebudu, ale já nevěděl jakou šanci - snad ne dorazit Igora Heleše ! To je pro mně ikona a ještě nedávno jsem na něho hleděl se suterénu běžeckých nadšenců. Teď již vím,že Igor si běžel svoje a držel si ode mne dostatečný odstup jakožto zkušený maratonec. I přesto na mně,když jsme se míjeli na trati pokřikoval a mával. Byl to asi 35.km a šli jsme oba do cíle. Mezi 35-40.km jsem přemýšlel jakotože nemám žádnou krizi - že by přece jenom na mně fakt účinkovala ta odborníky zatracována superkompenzační dieta,kterou jsem držel týden před závodem ? Byl to můj již dvacátý čtvrtý maraton a mohu s určitosti napsat,že každý byl jiný,ale vždycky poslední dva kilometry jsem trpěl ........ tady ne ! Byla to krása ! Užíval jsem si to ! Již jsem věděl,že to udržím a čas bude pod 2:50:00. Euforie byla tak velká,že jsem ani necítil výběh posledního kopečku před dlouhou cílovou rovinkou kde v dálce byla vidět plachta s nápisem "META". Paráda. Igor na mně v cíli čekal a jako první mi hned gratuloval se slovy "Je to možné - co jsi dělal ?" - odpověděl jsem že nevím .... prostě jsem běžel :) Pak jsem se zavěsil do manželky a syna. Všichni mi gratulovali a i ta slza ukápla ;) Nakonec z toho bylo absolutně druhé místo přes dvě minuty za Igorem Helešem a můj do teď platný osobák na maratonské trati 2:47:31. Vyhlášení a zpáteční odjezd již byla jedna velká oslava (polské pivo není opravdu dobré). Všem běžcům podobný zážitek hodně přeji a potvrzuji,že dřina která němu předchází opravdu stojí za to ! Zájezd,který pořádal Otta Seitl byl super a cca 30 jeho účastníků také. A proč běhám - no přece proto !
Doufám,že něco podobného se mi povede 11.11.2006 v Liptovském Mikuláši na Slovensku na který se již připravuji. Sobotní Hornická desítka (04.11.2006) hodně napoví,ale vše vypadá tak,že formu asi mám. No a od neděle započínám superkompenzační dietu,o jejímž průběhu zde průběžně uveřejním seriál :)