45. ročník Ostravského maratonu
26. 9. 2006
Můj letošní plánovaný podzimní vrchol maratonské sezóny se konal za pěkného slunečného nedělního dopoledne 24.09.2006. Celkově jsem na tento den směřoval svou podzimní přípravu, tak aby jsem se svým výkonem pokusil zopakovat jarní osobák v polském Jelczu-Laskowice. Bohužel, ale vše nakonec bylo jinak. Je zvláštní, že se všechno začalo bortit při mém prvním vítězném maratonu, který byl opět v polsku a to 12.08.2006 v Rybniku. Tam jsem poprvé pocítil na sobě ztrátu výkonnosti a celkovou únavu. Nikdy jsem takto jako letos ještě netrénoval a asi proto to muselo přijít. V Rybniku jsem zaběhl na mně slušný čas 2:57:40, ale posledních deset kilometrů jsem trpěl a klusal. Po té nastala série závodů kde jsem nechápal co se děje. Výsledné časy a výkony byli tragické - hlavně mně to mrzelo při posledních kolech atletické divize, kterými jsem se vyloženě protrápil. Takže po dlouhém rozhodování jsem letošní Ostravu jakožto podzimní vrchol zrušil. Říkal jsem si, že to nemá cenu poctivě se chystat a pak vybouchnout. Samozřejmě, že to neznamenalo neúčastnit se tohoto mého oblíbeného maratonu - pouze jsem prostě šel na start s tím, že to odběhnu dle mých momentálních možností. A udělal jsem dobře - nervozita se mně spadla a já se cítil již dva dny před závodem lépe. Na start jsem nastoupil s cílem a přáním zaběhnout maraton pod tři hodiny - a to by znamenalo mou spokojenost. Ihned po startu se přede mně nahrnulo asi pětadvacet eliťáků a přepalovačů. Já jsem si pokorně počkal na mého kolegu s Karviné Mirka Kravčíka, který měl stejný cíl, ale hlavně mnohem více zkušeností. Po chvíli jsme vytvořili asi pěti až sedmi člennou skupinu, která běžela tempem cca 4:05 min./km. Mně to připadalo pomalé tak jsem alespoň aktivně pracoval na špici. Mirek mně pořád upozorňoval, že zbytečně zrychluji a ať se zklidním - no jo ono se mu to mluví, když jsem se vznášel :) Takže asi na patnáctém kilometru jsem se z této skupiny sám utrhnul a vydal se svým svěžím tempem vstříc maratonskému cíli. Jenomže asi po třech až čtyřech kilometrech mně borci opět doběhli - a já jsem si připadal pěkně blbě - takové zbytečné plýtváni energie. No nic pokorně jsem se zařadil a pokračoval. Asi na dvacátém šestém kilometru se zbytky naší grupy úplně rozpadly a všichni jsme si to již tahaly sami. Nebyli jsme ovšem jediní - vepředu to již bylo také potrhané a postupně odpadali někteří favoriti maratonu - hlavně Orálek a Tichý ( Lipovský to zabalil úplně ). Já jsem zůstal osamocen někde na celkovém dvacátém místě. Postupně jsem, ale stahoval některé mé soupeře přede mnou, které jsem pak následně předběhl. Konečně se to obrátilo a v druhé polovině maratonu předbíhám já jiné a ne oni mne - díky Mirku, že jsi mně brzdil :) Hlavně Josef Kubále, kterého jsem předbíhal jako posledního asi osm kilometrů před cílem pěkně vytuhnul - hold není radno začínat moc rychle ( ale i tak mně tento hoch překvapuje ). Po té na mně,ale přišla také krize - a to taková, že se mně držela jako klíště. Přišlo to asi na 35 km a drtilo mně to až do cíle. Bylo to už jenom o vůli a zpomalení bylo znatelné. No naštěstí jsem to doběhnul v letošním již třetím svém čase pod tři hodiny a jsem spokojen - vždyť loni v tuto dobu bych to bral všemi čtyřmi ! V cíli mně čekali moji dva kluci, můj otec a další mí dobří známi. Moc jsem nevnímal, ale byla to úleva, že už nemusím běžet. Ihned jsem hlavu strčil do blízké městské kašny a potom jsem si musel přežít svých třicet minut v útrpném stavu úplně vyčerpané trosky. Až po té jsem začal vnímat můj čas jenž byl 2:57:14 - celkově sedmnáctý, ve věkové kategorii šestý a na mistrovství Moravy a Slezska devátý. Je zajímavé, že na naše poměry vysoké finanční odměny pro vítěze nenalákaly větší počet maratonců na start ( pouze 136 ). Ale zato kvalita se dostavila pro penízky opravdu vysoká. Vyhrál polák Kasprzyk před svým krajanem Chawawkem a českým eliťákem Žákem ( všichni tři časy pod 2:30:00 ! - dalších patnáct pod 3:00:00 ! ), viz.: http://www.volny.cz/mk.seitl/OM06celk.pdf . Lidový běh, který se konal současně s maratonem vyhrál můj syn Honza hned před mým druhým mladším synem Vojtou a mým otcem. Takže to co jsem nevyhrál já - tak to posbírali oni :) No a můj podzimní maratonskej vrchol ? Ten jsem s klidem odložil na listopad do Liptovského Mikuláše (SVK), protože tak jak má výkonnost poklesla v Rybniku tak doufám se navrátila v Ostravě a forma by mohla vrcholit na podzim - logické, že ? Chybí už jenom jedno - převést to do praxe ......
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář